podpálili veškeré dřevěné konstrukce, podminovali řadu úseků fortifikací, a co nejhůř, sutí zasypali hradní studnu – jediný zdroj pitné vody na Helfštýně. Tím začala dlouhodobá zkáza hradu.
Pouhých sedm let po zkázonosném řádění olomouckých vojáků dostal hrad kvůli obavám z turecké ofenzivy zpět vojenskou posádku. Ve vypjatých chvílích nechali velitelé nejkritičtější úseky hradeb alespoň provizorně opravit.
Těmi, kdo zdědili odkaz předků v žalostném stavu, byli Althannové – vůbec poslední aristokratická rodina pečující o Helfštýn a potomci Ditrichštejnů pokoušející se zabránit tomu, aby zříceninu hradního paláce spolkla příroda. Michael Karel Althann se svou matkou Antoinettou Althannovou zahájili záchranné stavební práce. Jejich činnost trvala až
do 40. let 20. století, kdy správa hradu trvale přešla na Československo.
Antoinetta z Althannu rozená z Hatzfeldt-Wildenburgu začala se stavebními úpravami po jedné z nešťastných událostí, kdy na Helfštýně došlo ke zranění několika lidí kvůli špatnému stavu hradu. Její dávní předkové ze 17. století stáli u úmyslné zkázy kdysi nedobytné pevnosti.