Ditrichštejnové

V roce 1626 se Helfštýn dostal do víru válečných událostí. To už jej jako konfiskát spravoval olomoucký biskup František z Ditrichštejna, který jej od císaře Ferdinanda II. získal po smrti Jiřího Bruntálského z Vrbna. Hrad marně dobývalo dánské vojsko generála Mansfelda. Paradoxní situace nastala při dobývání Helfštýna roku 1643, kdy byl velitelem pevnosti Štěpán Bruntálský z Vrbna, mladší bratr bývalého majitele hradu Jiřího Bruntálského z Vrbna. Právě tento císařský důstojník, který se přiklonil na katolickou stranu, dokázal hrad ubránit při obléhání švédským vojskem. Generálu Torstenssonovi se nepodařilo Helfštýn dobýt ani napodruhé roku 1645. Po skončení třicetileté války neprojevovala ditrichštejnská vrchnost zájem o další údržbu a investice do nevýnosného vojenského objektu. Palác samotný sloužil jako skladiště pro sudy s vínem a vrchnostenská sýpka. Po rozsáhlých jednáních bylo na pokyn vojenské rady ve Vídni roku 1656 přikročeno k demoličním pracím. Ty sice opevnění Helfštýna úplně nezničily, ale vojáci z Olomouce
podpálili veškeré dřevěné konstrukce, podminovali řadu úseků fortifikací, a co nejhůř, sutí zasypali hradní studnu – jediný zdroj pitné vody na Helfštýně. Tím začala dlouhodobá zkáza hradu.

Pouhých sedm let po zkázonosném řádění olomouckých vojáků dostal hrad kvůli obavám z turecké ofenzivy zpět vojenskou posádku. Ve vypjatých chvílích nechali velitelé nejkritičtější úseky hradeb alespoň provizorně opravit.

Těmi, kdo zdědili odkaz předků v žalostném stavu, byli Althannové – vůbec poslední aristokratická rodina pečující o Helfštýn a potomci Ditrichštejnů pokoušející se zabránit tomu, aby zříceninu hradního paláce spolkla příroda. Michael Karel Althann se svou matkou Antoinettou Althannovou zahájili záchranné stavební práce. Jejich činnost trvala až
do 40. let 20. století, kdy správa hradu trvale přešla na Československo.

Antoinetta z Althannu rozená z Hatzfeldt-Wildenburgu začala se stavebními úpravami po jedné z nešťastných událostí, kdy na Helfštýně došlo ke zranění několika lidí kvůli špatnému stavu hradu. Její dávní předkové ze 17. století stáli u úmyslné zkázy kdysi nedobytné pevnosti.