Více o mincích

Pražský groš, ražený podle francouzského vzoru, si zachoval po celou dobu svého trvání (1547) neměnnou ikonografii – na lícní straně českou královskou korunu se jménem a titulem panovníka, na rubní českého lva s opisem GROSSI PRAGENSES. Evropská měnová a mincovní soustava se s výjimkou zlatníkové (krejcarové) měny v letech 1561 – 1573 udržela až do 19. století.

Nejstarší ražby tolarů nesou letopočet 1520 a jsou spjaty s rodovým mincováním Šliků v Jáchymově. Odtud pochází i název nové hrubé stříbrné mince (JOACHIMSTALER-TALER-TOLAR). Vládní mincování zahájil Ferdinand I. roku 1529 v Jáchymově a o deset let později (1539) zahájila ražbu i pražská mincovna.

Potřebu drobného oběživa kryla v 16. století obnovená ražba bílého groše a od roku 1576 jeho poloviny, malého groše, který nesl jako první mince v našich dějinách nápis v českém jazyce. V oběhu zůstaly bílé a malé peníze, vydávané českými i moravskými mincovnami. Vlastní minci odlišného ikonografického pojetí razili v době stavovského povstání stavové Čech, Moravy a Slezska. Mincovním řádem z 28. 6. 1619 se vraceli sice ke krejcarové měně, ale tolar jako hlavní nominál, zůstal zachován.

Na počátku třicetileté války prošlo rakouské vládní mincovnictví hlubokou krizí. Ferdinand II. pronajal 18. ledna 1622 vládní mincovny v Čechách, na Moravě a v Rakousku patnáctičlennému mincovnímu konsorciu, které razilo tolary značně zlehčené, s minimálním obsahem stříbra. Mezi lidem se této minci říkalo dlouhá nebo kiprová. Ferdinand II. byl nucen 14. prosince 1623 vyhlásit státní bankrot (kaladu).

Oblíbenou mincí, uplatňující se zejména v obchodě s Orientem, byl křížový tolar, jehož ražba byla zahájena roku 1714 v rakouském Nizozemí. Později se rozšířila do jiných evropských mincoven. Obíhal až do 19. století, zejména v období válečných tažení, protože jím byl vyplácen žold. Byl charakteristický tím, že na rubové straně nesl obraz tří korun, umístěných mezi rameny svatoondřejského kříže – odtud název křížový.

Ještě větší oblibě se těšily tzv. tereziánské nebo levantské tolary. Nesly letopočet 1780, rok úmrtí Marie Terezie, a značku SF. Zpočátku byly raženy v Günzburgu, později se jejich ražba rozšířila i do evropských zemí. Až do roku 1858 sloužil levantský tolar jako oběžná mince, od roku 1893 již jen jako obchodní, s neměnným obsahem stříbra. V severovýchodní Africe a jižní části Arabského poloostrova obíhal až do poloviny 20. století. Levantské tolary razí, i když jen jako upomínkové, vídeňská mincovna dodnes. Podle odhadu bylo od konce 18. století do současnosti vyraženo 320 milionů tereziánských tolarů.

Záchranné archeologické výzkumy v areálu hradu Helfštýna odkryly cenný numismatický materiál. Mince nebyly nalezeny v hromadném depotu, ale jednotlivě. Jedná se o drobné nominály z doby třicetileté války českého, slezského a polského původu. Jejich provenience dokládá původ žoldnéřů, pohybujících se za hradbami hradu Helfštýna v době války. Zajímavou ražbou je tříkrejcar pražského Beneše Hübmera z roku 1622, reprezentující dlouhou minci na Moravě.

Výjimkou a časově nejstarším nominálem helfštýnských nálezů je černý haléř, pocházející z husitské Prahy z 1. poloviny 15. století.